PROBUZENÍ
Je to jako pohlazení
ani nedutám
s úsměvem blázna
hledám to co není
ve skrytu duše
ani nedoufám
Že se jednou něco změní
že se odhodlám
najdu tě ráno
ztratím po setmění
celou noc pak sedím
koukám do nikam
Láska se měří na vteřiny
furt je to stejný
stejně vždycky jiný
krev a slzy, odříkání, spousta dřiny
kdo tohle ustát má
Je to jako probuzení
pomalu otevřu oči svý
ležím a koukám
stejně nikdy nevím
jak přelstít rohatý
když číhaj v nebi
Proč zrovna já mám vždycky
pocit větší viny
absolutní nedostatek disciplíny
špatně snáším kocoviny,
ranní splíny
kdo tohle ustát má
DESPERTAR
É como um carinho
nem respiro
com o sorriso de um louco
procuro o que não existe
no fundo da alma
nem espero
Que um dia algo mude
que eu tenha coragem
te encontre de manhã
perca à noite
passo a noite sentando
olhando para o nada
O amor se mede em segundos
é sempre a mesma coisa
sempre de um jeito diferente
sangue e lágrimas, reza, muita dor
quem consegue suportar isso
É como um despertar
vou abrindo meus olhos devagar
estou deitado e olhando
sempre sem saber
como enganar o chifrudo
quando ele espreita no céu
Por que eu sempre tenho
a sensação de maior culpa
absoluta falta de disciplina
suporto mal as ressacas,
os lamentos matinais
quem consegue suportar isso