Holka Bláhová
Línou chůzi má a očí pár jak snář,
Moc ráda městem bloumá,
A ve výkladech zkoumá,
Svou krásnou tvář.
Línou chůzi má a místo vět jen smích,
Svět vůbec málo vnímá,
Jak růženka co dřímá,
A líbat jí je hřích.
I tvé skráně zšednou, holka bláhová,
Každého z nás jednou hrobník pochová.
Kéž by ti už příval závoj z očí smet,
Věř mi i já míval těch tvých šestnáct let.
Línou chůzi má a v hlavě jen pár snů,
Ať svět se rve a svíjí,
Jí zdá se jaksi míjí,
Běh příliš všedních dnů.
Menina Blahová
Tem um andar preguiçoso e olhos como poucos sonho-book,
Gosto de andar na cidade,
E, em interpretações examinando
Seu belo rosto.
Preguiça de andar e rir em vez de frases,
Mundo vê pouco em tudo,
Como a beleza como dormentes,
E beijá-la é um pecado.
Mesmo os seus templos se transforma menina, cinza tolo
Cada um de nós enterrar coveiro.
Eu gostaria de ter véu corrida do creme de olhos,
Acredite, eu costumava ter e aqueles de seus dezesseis anos.
Caminhada preguiçosa na cabeça alguns sonhos,
Deixe os wrestles mundo e estremece,
Ela parece de alguma forma passa,
Correndo semana também.