Bela (Podbely)
Já včera hučel do Běly o harmonii duší
A poslouchal jsem zardělý, kterak jí srdce buší,
Ach, Bělo, Bělo, Bělo má, sdělila jsi mi suše,
Že člověk taky tělo má, ve kterém sídlí duše.
Ačkoli nejsem zbabělý, já váhal dlouho drahně:
Chtít příliš mnoho od Běly a skončit v mravním bahně,
Jak včera raší podběly na pasekách i jinde,
já dostal dopis od Běly, Běla mi dala kvinde.
Bela (Podbely)
Já ouvi ontem a Běly a harmonia das almas
E escutei envergonhado, como seu coração bate, sem calma,
Ah, Bělo, Bělo, Bělo minha, você me disse de forma fria,
Que o ser humano também tem corpo, onde a alma se aninha.
Embora eu não seja covarde, eu hesitei por muito tempo:
Querer demais da Běly e acabar atolado em tormento,
Como ontem brotam as podbely nos campos e em outros lugares,
eu recebi uma carta da Běly, Běla me deu um aviso.