Dedicum Palachovym
Milion slepých očí, na erbu hlava hadí,
jež, hledíc do měsíce, bezhlesou píseň vyje,
nad městem rytíř-kočí slepého koně hladí
a dole hoří svíce z Dantovy komedie.
R: Kaple má okna klenutá a křížem hlásá lásku,
ústa jsou řevem zalknutá a nevydají hlásku,
květiny strachu, věnce lží,
a místo slzí tence mží
na zvratky na obrázku
Ráno, jež nenastane, nadarmo čeká žlutou,
vavříny do omáčky a slza na lafetě,
ze země netvor vstane, jenž s tváří nepohnutou,
seznav, jak vraždit ptáčky, plamenem obejme tě.
R: + na zvratky na obrázku,
na zvratky na obrázku ...
Dedicum Palachovym
Milhões de olhos cegos, no brasão a cabeça de uma cobra,
que, olhando para a lua, canta uma canção sem árvores,
acima da cidade, um cavaleiro acaricia o cavalo cego
e embaixo queimam velas da comédia de Dante.
R: Minha capela tem janelas arqueadas e com a cruz proclama amor,
os lábios estão sufocados pelo grito e não soltam som algum,
flores de medo, coroas de mentiras,
e ao invés de lágrimas, finas gotas caem
sobre o vômito na imagem.
A manhã, que nunca chega, espera em vão pelo amarelo,
folhas de louro na sopa e uma lágrima na lafete,
de dentro da terra, um monstro se levanta, com o rosto impassível,
percebendo como matar os passarinhos, com as chamas te abraça.
R: + sobre o vômito na imagem,
sobre o vômito na imagem ...