Vrana
Papež plave v klystýru, šlauch už míří na díru
nevšedního malíře, co má klystýr na díře.
Štětku když do barvy namočí, mlaskaje do rytmu poskočí
jediný bleskový maneœuvre a už je na světě Chef d' œuvre.
On jest štětce gerojem, brutálního kýče cowboyem
udělal na terapeutku celkem příznivej dojem
jenomže ta dáma si to pořád dělá
v blázinci fasovaným elektrickým přístrojem.
Obdivuje Al-kajdu, ale i okultistu Jurajdu
taky Boba Zimmermana, i pyžama s runamama.
Pěstuje buršácký obyčej, nastaví kumpánům obličej
ale šosákům morální políček, tak jako do kafe rumíček.
On jest štětce gerojem, nápadů plnej vodojem
zdivočelá paleta náhle dostala průjem
músami vždycky políben, čerty všemi oblíben.
Maslo na cholstě, Naturmort igen.
Talentovanej kanibal, lidský ještě neměl, ale prej by si dal.
Modernistům nachystal funerál, k čemuž si opatřil arsenál
ostrý nůž, chandru, spleen a podél zdi se krade stín
a vzápětí než bys řekl „švec", v troubě se peče umělec.
On jest štětca gerojem, umetnosti predvojem,
kunsthistorický pojem gotovi sa pred bojem.
Svätý Martin s koňa hledí, država je s pokojem
poglavnik Ti salutuje predpisanym postojem!
Malovat žumpu celebrit a přitom se nepoblít
hromady stehen, kotlet, kýt, vosolit, zamíchat, usmažit!
Když zůstane jenom cynický škleb, trýzeň, hnědka, stříkot střev
tu náhle skví se světlý zjev, před vobrazem tuhne krev.
On jest štětce gerojem, s unikátním vývojem
lehce pluje příbojem před vítězným soubojem
až smrt pohne orlojem, pak zombiové s konvojem
vyrazí na velkej mejdan s feldmaršálem Martinem!
Vrana
O Papa flutua no enema, a mangueira já mira na abertura
Do pintor inusitado, que tem enema na ferida.
Quando o pincel mergulha na tinta, estalando no ritmo, ele pula
Um único movimento relâmpago e já é o Chef d' œuvre no mundo.
Ele é o herói do pincel, cowboy de um balde brutal
Causou uma boa impressão na terapeuta, afinal
Só que a dama ainda se faz
Com um aparelho elétrico que é fornecido no manicômio.
Admira Al-Qaeda, mas também o ocultista Jurajda
E Bob Zimmerman, e pijamas com runas.
Cultiva o costume burguês, mostra o rosto pros camaradas
Mas dá um tapa moral nos caretas, como se jogasse rum no café.
Ele é o herói do pincel, um reservatório cheio de ideias
A paleta enlouquecida de repente ficou doente
Sempre beijada pelas musas, adorada por todos os demônios.
Manteiga na torrada, Naturmort igen.
Canibal talentoso, ainda não comeu humano, mas diz que comeria.
Preparou um funeral modernista, para o qual armou um arsenal
Faca afiada, tristeza, spleen e ao longo da parede um sombra se esgueira
E antes que você diga "sapateiro", o artista já está assando no forno.
Ele é o herói do pincel, vanguarda da arte,
Um conceito de história da arte se prepara para a batalha.
São Martinho com o cavalo observa, mantendo a calma
O chefe te saúda com a postura prescrita!
Pintar a fossa das celebridades e não vomitar
Montanhas de coxas, costeletas, pernil, salgar, misturar, fritar!
Quando só resta um sorriso cínico, tortura, marrom, o estômago se contorce
Aqui de repente brilha uma figura clara, diante da tela o sangue congela.
Ele é o herói do pincel, com um desenvolvimento único
Flutua suavemente na corrente antes da batalha vitoriosa
Até que a morte mova o leme, então os zumbis com o comboio
Partem para a grande festa com o feldmariscal Martinho!