Dogrova Øíše
Temní vládci hlubin, svolávají démony
Vylétají, rozhlíží se, jenom tma je na zemi!
Mìsta mrtvá, lidstvo nikde, démoni se vracejí
Všechno poví vládcùm hlubin a neslyšnì mizejí
Vycházejí vládci vzhùru, po zemi se prochází
Krysy uctivì se klaní, dáma s kosou odchází
Vybílené hory kostí, i lebek a èelistí...
A nad nimi mìsíc záøí, tvár vládcu se rozjasní
Tvrdì hledí na tu zkázu, jedna rasa zmizela
Krysy chopili se moci, válka už se skonèila
Vracejí se zpìt do hlubin
Kde budou zas v klidu snít
Krysy a si vládnou samy
Od lidí budou mít klid!
Dogra vládne mocné øíši
Kov èelistí sevøený
Èlovìk co øval: "jsem pán tvorstva"
Z povrchu je smetený!
Dogra vládne!
Dogra král!!!
Dogra, o Senhor do Abismo
Senhores sombrios das profundezas, convocam os demônios
Eles surgem, olham ao redor, só a escuridão está na terra!
Lugares mortos, humanidade em nenhum lugar, os demônios estão voltando
Tudo conta aos senhores das profundezas e desaparecem sem som
Os senhores emergem, passeando pela terra
As ratas se curvam respeitosamente, a dama com a foice se vai
Montanhas brancas de ossos, de crânios e mandíbulas...
E acima delas a lua brilha, o rosto do senhor se ilumina
Ele observa a destruição, uma raça desapareceu
As ratas tomaram o poder, a guerra já acabou
Eles voltam para as profundezas
Onde poderão sonhar em paz novamente
As ratas governarão sozinhas
Dos humanos terão sossego!
Dogra governará o poderoso império
Mandíbula de metal apertada
O homem que gritou: "sou o senhor da criação"
Foi varrido da superfície!
Dogra governa!
Dogra é o rei!!!