Náhoda
Osud dlouhý prsty má, nám karty rozdává.
Ten, co včera spával v parku, dnes vše vyhrává.
Říkám vám, kdo se náhod bál
stojí v prázdnu opodál.
Krok za krokem, pravá, levá - prázdný náměstí.
Z dálky kdosi volá, že si šlapu po štěstí.
Přísahám, že se nevzdávám,
stopy náhod poznávám.
(Refrão)
Jenom v těch náhodách zatím číst se dá
Někdo výš než já víc ví a zná.
Za nosem stále jdou všichni náhodou
svět se v nás jak se zdá, nevyzná.
Že je život o náhodách to už dávno znám,
z plakátů jsi ožil, já tě v davu potkávám.
Z mých snů vstal, vedle mě teď stál
na něco se vyptával.
(Refrão)
Jenom v těch náhodách zatím číst se dá
Někdo výš než já víc ví a zná.
Za nosem stále jdou všichni náhodou
svět se v nás jak se zdá, nevyzná.
Náhodou - stojím blízko tebe nedýchám…
Je záhadou, co ti mám jenom říct?
Náhodou - radši do desíti počítám…
Jen náhodou nic víc.
Krok za krokem, pravá, levá - prázdný náměstí.
Z dálky kdosi volá, že si šlapu po štěstí.
(Refrão)
Jenom v těch náhodách zatím číst se dá
Někdo výš než já víc ví a zná.
Za nosem stále jdou všichni náhodou
svět se v nás jak se zdá, nevyzná.
Acaso
O destino tem dedos longos, nos distribui as cartas.
Aquele que dormia no parque ontem, hoje ganha tudo.
Eu digo a vocês, quem teve medo do acaso
está parado no vazio ao lado.
Passo a passo, direita, esquerda - praça vazia.
De longe alguém grita que estou pisando na sorte.
Eu juro que não vou desistir,
conheço as marcas do acaso.
(Refrão)
Só nesses acasos dá pra ler até agora
Alguém acima de mim sabe mais e conhece.
Todo mundo vai seguindo sem querer
o mundo em nós, como parece, não se entende.
Que a vida é feita de acasos, isso eu já sei há tempos,
do cartaz você reviveu, eu te encontro na multidão.
Dos meus sonhos você surgiu, agora está ao meu lado
perguntando sobre algo.
(Refrão)
Só nesses acasos dá pra ler até agora
Alguém acima de mim sabe mais e conhece.
Todo mundo vai seguindo sem querer
o mundo em nós, como parece, não se entende.
Acaso - estou perto de você, não respiro...
É um mistério o que eu devo te dizer?
Acaso - melhor contar até dez...
Só por acaso, nada mais.
Passo a passo, direita, esquerda - praça vazia.
De longe alguém grita que estou pisando na sorte.
(Refrão)
Só nesses acasos dá pra ler até agora
Alguém acima de mim sabe mais e conhece.
Todo mundo vai seguindo sem querer
o mundo em nós, como parece, não se entende.
Composição: Petra Glosr Cvrkalová