Pohrben v nadejich
V zajetí noci
spřádám sítě všech svých vin
Tajemný pocit
na mě dýchá z rozvalin
Roste napětí, tvoje objetí
Jedovatý had
Vůně chladných gest,
uzavřených cest
Kterou mám se dát?
Dál půjdu sám,
co jiného mi zbývá
Vášeň ohnivá
Své pocity skrývám
Jenom spát, jenom snít
A tak dál odejít
Pohřbený v nadějích zůstávám
Pro svůj ztracený klid
Pro tíhu všech těch křivd
V chladivých peřejích klesám
Oprýskané dojmy
Stále stejná šeď
Jeden krok do tmy
Pak už není cesty zpět
Odmítnut čekám
a z otevřených ran
prýští záře hvězd
Její krásná tvář
ďáblu na oltář
Snad se mi jen zdáš
Enterrado em Esperanças
Na prisão da noite
teço a rede de todos os meus pecados
Um sentimento misterioso
sopra sobre mim das ruínas
A tensão aumenta, seu abraço
Uma cobra venenosa
No perfume de gestos frios,
caminhos fechados
Qual deles eu devo seguir?
Vou seguir sozinho,
que outra coisa me resta
A paixão ardente
Escondo meus sentimentos
Só dormir, só sonhar
E assim continuar a partir
Enterrado em esperanças eu fico
Pelo meu sossego perdido
Pelo peso de todas essas ofensas
Nas correntes frias eu afundo
Impressões desgastadas
Sempre a mesma sombra
Um passo na escuridão
Depois não há volta
Rejeitado eu espero
E das feridas abertas
brotam os brilhos das estrelas
Seu lindo rosto
para o diabo no altar
Talvez você seja só um sonho