Bludny Holandan
Pod branou vítězů, co nikdy nevyhráli,
bez zlatých řetězů a zvonů z katedrály,
zelení molodci z romance iluzorní,
po matce sirotci, po otci bezprizorní
hrajeme v karty.
Růžový kavalír uprostřed paviánů
zahodil bandalír i šavli z porcelánu,
svět civí na zátku, zatímco setmělo se,
pasy jsou v pořádku a whisky na podnose
s tyčinkou na rty.
Hrajeme hbitě o trojité es:
tvar hadího hřbetu či gotických sošek,
flinty jsou v žitě a na hlavních rez,
a svoboda je tu, vždyť bijem se o šek - toť zvyk!
Dva centy životů a slunce sbohem dává,
hledáme jistotu, které se nedostává,
na hrdle znamení obojku otrokova,
lezeme shrbení, zaliti do olova
jakési víry.
Paměť je v bankrotu a z domu nevychází,
čest stojí u plotu a kamením se hází,
cit s hlavou hovězí vybírá popelnice,
a pravda? Vítězí - slepá jak řeholnice,
oděna v díry.
Rezavé ráno a mlha jak med,
tak podivně sladko jak z chrlení krve,
čteš, co je psáno, až k písmenu "zet",
už nekřičíš "matko!", je ticho jak prve, jen vzlyk!
Holandês Perdido
Sob a sombra dos vencedores que nunca ganharam,
sem correntes de ouro e sinos da catedral,
rapazes verdes de uma ilusão romântica,
filhos de uma mãe, sem pai, sem lar
jogamos cartas.
Um cavalheiro rosa no meio de babuínos
jogou fora a bandoleira e a espada de porcelana,
o mundo observa a rolha, enquanto escurece,
os passaportes estão em ordem e a whisky na bandeja
com um batom nos lábios.
Jogamos ágeis por um três de espadas:
tem a forma de uma cobra ou de estatuetas góticas,
as armas estão no trigo e na cabeça a ferrugem,
e a liberdade está aqui, afinal, lutamos por um cheque - é o costume!
Dois centavos de vidas e o sol se despede,
procuramos a segurança que nunca vem,
no pescoço a marca do colar do escravo,
nos arrastamos curvados, mergulhados em chumbo
em alguma fé.
A memória está em falência e não sai de casa,
a honra está no portão e se atira pedras,
o sentimento com a cabeça de boi revirando lixeiras,
e a verdade? Vence - cega como uma freira,
veste de buracos.
Uma manhã enferrujada e a névoa como mel,
estranhamente doce como o jorro de sangue,
lê o que está escrito, até a letra "z",
já não grita "mãe!", é silêncio como antes, só um soluço!