Moudrost kováře
Slyšte příběh dávný, lidským knihám skrytý
Příběh, který podnes žije v lesním přítmí
V přítmí zašlých pěšin, v dechu lesních síní
Vepsán v kůře dubů, jež je věrně stíní
Šeptají ho běsi v lůně novoluní
Odráží se v očích skrytých čirých tůní
U Zeleného hvozdu kovář zvaný Jasmuz žil
Stáří už ho dohnalo, však neubralo sil
Bílé vlasy do copu a vrásky do tváře
A v roklích těch vrásek vryta moudrost kováře:
Zář střídá stín, zář dá oživnout novému
Stín střídá zář, stín dá nový tvar živému
V lesích i ve zdech kovárny
Tentýž zákon, tentýž mocný sen
I kmen musí zimou kalen být
Má-li zjara rozkvést posílen
Kovář zná koloběh nejstarší
Když čepel, podkovu z ohně vynáší
Plameny ve výhni, v oblacích
Kladivo rozvíří jisker žhavý sníh
Nezapomněl nikdy Jasmuz, nač je třeba dbát
Poklonit se mocnostem, jež střeží lesní řád
Poklonit se stromům, jejichž dřevem zatápěl
Děkoval za byliny i med divokých včel
Kovář zná koloběh nejstarší
Když čepel, podkovu z ohně vynáší
Plameny ve výhni, v oblacích
Kladivo rozvíří jisker žhavý sníh
Zrod, zmar, vzdor, smír
Mráz, žár
Dary noci, dary slunce
Dub, meč, buk, štít
Jilm, zbroj
Splyne s mízou koloběhu
Lesy pamatují, kdo s úctou jimi šel
Lesy pamatován ten, kdo nezapomněl
Zrod, zmar
Vzdor, smír
Mráz, žár
Dary noci, dary slunce
Dub, meč
Buk, štít
Jilm, zbroj
Splyne s mízou koloběhu
Zrod, zmar
Vzdor, smír
Mráz, žár
Dary noci, dary slunce
Pravdu, čest
Moudrost, sílu
V tichu slují
Lesy věčně pamatuj
A Sabedoria do Ferreiro
Ouçam a história antiga, escondida nos livros humanos
Uma história que ainda vive na penumbra da floresta
Na escuridão de campos esquecidos, no sopro das salas da floresta
Gravada na casca dos carvalhos, que fielmente fazem sombra
Os espíritos sussurram isso na lua nova
Reflete-se nos olhos ocultos de vastos abismos
No Bosque Verde, um ferreiro chamado Jasmuz viveu
A velhice já o alcançou, mas não diminuiu sua força
Cabelos brancos trançados e rugas no rosto
E nas dobras dessas rugas está gravada a sabedoria do ferreiro:
A luz substitui a sombra, a luz dá vida ao novo
A sombra substitui a luz, a sombra dá nova forma ao vivo
Nas florestas e nas paredes da forja
A mesma lei, o mesmo poderoso sonho
Até a árvore deve ser temperada pelo inverno
Se quiser florescer forte na primavera
O ferreiro conhece o ciclo mais antigo
Quando a lâmina, o ferrão é retirada do fogo
Chamas na fornalha, nas nuvens
O martelo espalha a neve ardente das faíscas
Jasmuz nunca esqueceu, é preciso prestar atenção
Se curvar às forças que guardam a ordem da floresta
Se curvar às árvores, cuja madeira ele queimou
Agradeceu pelas ervas e pelo mel das abelhas selvagens
O ferreiro conhece o ciclo mais antigo
Quando a lâmina, o ferrão é retirada do fogo
Chamas na fornalha, nas nuvens
O martelo espalha a neve ardente das faíscas
Nascimento, ruína, resistência, paz
Frio, calor
Os dons da noite, os dons do sol
Carvalho, espada, faia, escudo
Olmo, armadura
Se funde com a seiva do ciclo
As florestas lembram quem passou por elas com respeito
As florestas lembram aquele que não esqueceu
Nascimento, ruína
Resistência, paz
Frio, calor
Os dons da noite, os dons do sol
Carvalho, espada
Faia, escudo
Olmo, armadura
Se funde com a seiva do ciclo
Nascimento, ruína
Resistência, paz
Frio, calor
Os dons da noite, os dons do sol
Verdade, honra
Sabedoria, força
Em silêncio servem
As florestas eternamente lembram