395px

Cavaleiro Real

Trollech

Královský jezdec

Sekery, nože, zbraně
Takové ve výhni nástroje svítí
Žhavé se železo utne
Až tvary dozrají v cennosti brilantní
Koně běží s lidmi pro dary
Duní podkovy
Po celém kraji pochválené
Kování toho starce
Co tolik srostlý s lesním světem
Přikoval své srdce ke všem kovadlinám ticha
Koně běží s lidmi pro dary
Šumí koruny
Jednoho dne, proč ticho se zmařilo
To přijel někdo, hrdě se nesl vysoko
Tam odtud hleděl na muže, Jasmuze
Oř jeho žebrákem bez podkovy na zadní noze
Za pasem meč, u sedla připevněný štít
Dřevo lipové a královský znak
Představil se jako princ, vážený dědic
Dubového trůnu města Oreby
"Tvá poklona je málo hluboká, takto si vážíš prince,
dědice trůnu?
Můj kůň ztratil podkovu,
Ukovej však čtyři nové!
A chci, aby až tryskem pojedu
Podkovy zpívaly jako žádné jiné."
Zapomenuto takové umění
To ani starý kovář z hvozdu nesvede
Neodhalené kovy odjinud
Ne v rukou lidských tajemství lze držet staletí
Odmítnout rozkazy pánů nedobře
To kat by musel uposlechnout, přijít k oprátce
Sekery, nože, zbraně
Takové ve výhni nástroje svítí
Žhavé se železo utne
Až tvary dozrají v cennosti brilantní
Koně běží s lidmi pro dary
Duní podkovy
Po celém kraji pochválené
Kování toho starce
Co tolik srostlý s lesním světem
Přikoval své srdce ke všem kovadlinám ticha
Koně běží s lidmi pro dary
Šumí koruny
Za tři dny musí splnit Jasmuz rozkaz šlechty
Jinak dobrého nic na světě už nepotká
Princ míří do vesnice ke staré skalle
V tom hostinci ulehne a ruce si bude mnout

Cavaleiro Real

Machados, facas, armas
Assim brilham as ferramentas na fornalha
O ferro quente é moldado
Até que as formas se tornem em preciosidades brilhantes
Os cavalos correm com as pessoas em busca de presentes
O som das ferraduras ecoa
Por toda a região, elogiadas
A forja daquele velho
Que tanto se fundiu com o mundo da floresta
Pregou seu coração em todas as bigornas do silêncio
Os cavalos correm com as pessoas em busca de presentes
As copas sussurram
Um dia, por que o silêncio se quebrou
Alguém chegou, orgulhoso, carregando alto
De lá, olhou para o homem, Jasmuze
Ou seu mendigo sem ferradura na pata traseira
Com uma espada na cintura, um escudo preso à sela
Madeira de tília e o brasão real
Apresentou-se como príncipe, um digno herdeiro
Do carvalho da cidade de Oreby
"Sua reverência é rasa, assim você valoriza o príncipe,
herdeiro do carvalho?
Meu cavalo perdeu uma ferradura,
Forje, porém, quatro novas!
E quero que, ao galopar
As ferraduras cantem como nenhuma outra."
Esquecida tal arte
Nem mesmo o velho ferreiro da floresta consegue
Metais não revelados de outros lugares
Não nas mãos humanas, segredos podem ser mantidos por séculos
Recusar ordens dos senhores é perigoso
O carrasco teria que obedecer, vir à forca
Machados, facas, armas
Assim brilham as ferramentas na fornalha
O ferro quente é moldado
Até que as formas se tornem em preciosidades brilhantes
Os cavalos correm com as pessoas em busca de presentes
O som das ferraduras ecoa
Por toda a região, elogiadas
A forja daquele velho
Que tanto se fundiu com o mundo da floresta
Pregou seu coração em todas as bigornas do silêncio
Os cavalos correm com as pessoas em busca de presentes
As copas sussurram
Em três dias, Jasmuze deve cumprir a ordem da nobreza
Caso contrário, nada de bom encontrará no mundo
O príncipe se dirige à aldeia em direção à velha rocha
Naquela estalagem, ele se deitará e esfregará as mãos.

Composição: