Podkovy
Slunce plane na východní straně
Tančí v korunách, stromy mluví
Kudy cesta k tajemné vede hoře
O níž praděd vyprávěl, o vzácných nerostech
Slunce klesá mimo dohled hvozdů podzimních
Oheň a maso, v loži listí Jasmuz sní
V plamenech blesky, magický vzduch
A ve snu kráčí cestou tolik hledanou
Skutečná ta skalní stěna
Poutník noci zdraví tvé stáří
Kovářova prosba, promluví ať ona
Poodhalí rudy i jejich tajemství
Trpaslík hledí z otevřených úst hory
Do otevřených úst kováře
Všechno o něm ví Röri
Mistr šlechtění kovů, rud a kamene
Vejdi do mého podhoří, naučím tě zázraky
Znám dobře tvé trápení
Někteří lidé, ti zlomocní
Vím kdo jsi a čí potomek
Nasbírej dřevo padlé do pece
Krásná kladiva, kleště
Hleď na plameny, světlo měsíční
Kovář jako němý z nádhery
Toho nářadí a vzácných surovin
Neznámé kovy
Horniny fialovočervené
Se šlechentým svolením
Taví Jasmuz co lidé neznají
Kuje a kuje podkovy, v trysku prozpěvující
Prosolené vepřové a zbytek piva pro Röriho
Jak obrovská pomoc, a tak malou žádá odměnu
Ty spíš, Jasmuzi
Směje se trpaslík a s ním ozvěna
Vstávej, už je bílý den
A ty máš dlouhou cestu na bedrech
Slunce pálí do očí, svit mezi větvemi
Co teď, ach, ten promarněný čas
Ve studánce září však čtyři podkovy
Hora nikde, ani snová cesta, ani Röri
Poklona lesu, díky Paní, Pánovi
Díky tajemné hoře, všem silám přírody
Skoro až za tmy doma, netrpělivý tam princ
Orebyjský syn, a šklebí se povýšeně
To mu ale upadl meč
Když Jasmuz ho oslnil dílem svým
Okoval rychle běhy koně
Podkovy zpívaly jako žádné jiné
Ferro e Fogo
O sol brilha no leste
Dança nas copas, as árvores falam
Por onde vai o caminho que leva à floresta misteriosa
Sobre a qual o avô contou, sobre os minerais raros
O sol se põe fora da vista das matas de outono
Fogo e carne, no leito de folhas Jasmuz sonha
Nos chamas relâmpagos, ar mágico
E no sonho caminha pelo caminho tão buscado
A verdadeira parede de rocha
O viajante da noite saúda sua idade
O pedido do ferreiro, falará até que ela
Revele os minérios e seus segredos
O anão olha de boca aberta da montanha
Para a boca aberta do ferreiro
Tudo sobre ele sabe Röri
Mestre da nobreza dos metais, minérios e pedras
Entre na minha montanha, vou te ensinar maravilhas
Conheço bem seu sofrimento
Algumas pessoas, essas malignas
Sei quem você é e de quem é descendente
Reúna a madeira caída para a fornalha
Belos martelos, alicates
Olhe para as chamas, luz da lua
O ferreiro como mudo da beleza
Daquelas ferramentas e matérias-primas raras
Metais desconhecidos
Rochas roxo-avermelhadas
Com o nobre consentimento
Jasmuz funde o que as pessoas não conhecem
Forja e forja ferraduras, cantando em jorro
Carne de porco salgada e o resto da cerveja para Röri
Como uma ajuda imensa, e tão pequena pede recompensa
Você dorme, Jasmuz
O anão ri e com ele o eco
Levante-se, já é dia claro
E você tem uma longa jornada nos ombros
O sol queima os olhos, luz entre os galhos
O que te espera, ah, esse tempo perdido
Na fonte brilham, porém, quatro ferraduras
Montanha nenhuma, nem caminho de sonho, nem Röri
Saudação à floresta, agradecimentos à Senhora, ao Senhor
Agradecimentos à misteriosa montanha, a todas as forças da natureza
Quase na escuridão em casa, impaciente lá o príncipe
Filho de Orebyj, e faz uma careta arrogante
Mas ele deixou cair a espada
Quando Jasmuz o ofuscou com sua obra
Calçou rapidamente os cascos do cavalo
As ferraduras cantaram como nenhuma outra.