Do vězení
Pod obrovskou jedlí kotel, a z něj páry srší
Překrásnou zbroj Röri nese, dar od Pána a Paní
Buď pozdraven, Jasmuzi
Hora opět vydala svá tajemství
Pivo a vepřové maso chci
A znovu pod kotlem mi zatopíš
Pevné a vzdušné brnění
Jenž žádný šíp neprostřelí
Tu zbroj lidé neznají, ani vzácnost její
Duhovými barvami se šlechtěné kovy honosí
Z jiné strany života dar od Pána a Paní
Ještě je zapotřebí
Ponořit celé dílo do kotle
Lektvarem naplnit roh Tromovi
A vzbudit se ze snění
Jasmuz celý rozlámaný
Slunce na nebi
Díky drahým z lesa
A donese zbroj k domovu
Před domem již čekal princ
Bez díků zbroj si odebral
A plánuje hned armádu
Války vést a vyhrávat
"Ušetřím tvůj život, budeš mi sluhou
Padat budou království pod našimi meči
Neodmlouvej hlupáku stará
Můj rozkaz je zákon
Už jednou jsem ti řekl, kdo je tady pán
A ty stále nemáš úcty dost
Tisíc těchto brnění doneseš
A klekni před budoucím králem"
Starý kovář seřezán do hlavy bez milosti
Probral se až v útrobách smrduté hradu kobky
Zde dlouho nevydrží, bez jídla a vody
Beznadějný pocit, až utrápení k smrti
Do cárcere
Sob uma enorme árvore de abeto, um caldeirão, e dele vapores jorram
A linda armadura Röri carrega, um presente do Senhor e da Senhora
Salve, Jasmuzi
A montanha novamente revelou seus segredos
Quero cerveja e carne de porco
E de novo você vai acender o fogo sob o caldeirão
Uma armadura firme e leve
Que nenhum flecha consegue atravessar
Essa armadura as pessoas não conhecem, nem sua raridade
Com cores do arco-íris os metais nobres se enfeitam
De outro lado da vida, um presente do Senhor e da Senhora
Ainda é necessário
Mergulhar toda a obra no caldeirão
Preencher o chifre de Trom com o elixir
E acordar do sonho
Jasmuz todo quebrado
Sol no céu
Graças aos queridos da floresta
E trará a armadura para casa
Na frente da casa já esperava o príncipe
Sem agradecimentos, levou a armadura
E planeja imediatamente uma armada
Conduzir guerras e vencer
"Vou poupar sua vida, você será meu servo
Reinos cairão sob nossas espadas
Não se atreva a responder, seu idiota
Meu comando é lei
Já te disse uma vez quem é o senhor aqui
E você ainda não tem respeito suficiente
Mil dessas armaduras você trará
E se ajoelhe diante do futuro rei"
O velho ferreiro, golpeado na cabeça sem piedade
Acordou apenas nas entranhas fétidas da masmorra do castelo
Aqui não vai durar muito, sem comida e água
Sentimento de desespero, até a tortura até a morte