Poustevník
Rubáš mrazu obchází krajinu
Vkrádá se do hloubky lesa
První zmrazí spadané listí podzimu
Dál mezi stromy pokracuje jeho cesta
Les svažuje se stále víc do hloubky
Bezedný jako trychtýr
Pomalu krácím opadanou alejí
Zbídacený, opuštený rytír
Jeho knihy jsou kura starých stromu
Denne obchází kolem nastražených pastí
Mnohokrát je jeho bledá plet
Zbarvena rudou krví
Ale skryta pod chomáci vlasu a vousu - poustevník
Tlusté stromy, podmácené koreny
Mezi krovinami vidím chatrc
Prolámaná okna, komín zborený
Presto obydlená poustevníkem
Mlcky sedí, nechává do sebe vstoupit mráz
Vubec nic nevnímá
Pustý, jak vetrem ošlehaný sráz
Náhle však Krista proklíná:
"Ta bestie už zcela strhla lid
Odvráceni od prírody, odvrhli vlácnost
Už navždy ztratili cit
Šum stromu, dešte, vnímat prírodu"
Popadne náhle kus masa
Sušené maso lesní zvere trhá zubama
Zahalen do prírodních cáru
Vdechuje vítr, rubáš mrazu
Eremita
O manto do frio percorre a terra
Se infiltra na profundidade da floresta
Primeiro congela as folhas caídas do outono
Segue seu caminho entre as árvores
A floresta se inclina cada vez mais para o fundo
Infinita como um funil
Caminho devagar pela alameda coberta de folhas
Desolado, abandonado, o eremita
Seus livros são a casca das árvores antigas
Diariamente ronda as armadilhas armadas
Muitas vezes sua pele pálida
Manchada de sangue vermelho
Mas escondido sob os tufos de cabelo e barba - o eremita
Árvores grossas, com raízes podres
Entre os arbustos vejo uma cabana
Janelas quebradas, chaminé desmoronada
Ainda assim habitada pelo eremita
Silencioso, deixa o frio entrar
Não percebe nada
Desolado, como um penhasco batido pelo vento
De repente, porém, amaldiçoa Cristo:
"A besta já arrasou o povo
Voltados para longe da natureza, abandonaram a essência
Já perderam para sempre a sensibilidade
O sussurro das árvores, a chuva, sentir a natureza"
De repente agarra um pedaço de carne
Rasga com os dentes a carne seca da fauna
Envolto em trapos naturais
Inala o vento, o manto do frio