Poutníci
Poutníci sehnutí únavou jdou
v místo co nedá jim spáti.
Jdou proto neví co tam neví kam
domů zda vůbec se vrátí.
Příteli postůj a radu nám dej, dál kudy máme se dáti.
Nevím, však mohu-li já přidám se k vám.
Půjdem a nebudem se báti.
půjdem a nebudem se báti!
V údolí sestoupil kamenný vůl
po půstu dlouhém se pásti.
Krákají havrani své nikdy víc,
bílé hole dlaně pálí.
Příteli postůj a radu nám dej, dál kudy máme se dáti.
Pravím já pouhý jsem truvér a lhář a chcete-li budu vám lháti.
Chcete-li budu vám lháti!
Brány jitřenka otevírá.
Brány co vedou od nikud do nikam.
Brána peřejí odeznívá.
A světlo duní, světlo se valí tmou.
Valí se tmou.
Skály a moře se rozestoupí.
Brány co vedou od nikud do nikam.
Dál kdo vejde neprohloupí.
Odbíjí zvony vteřiny zázraků.
Viajantes
Viajantes curvados pelo cansaço vão
para um lugar que não os deixa dormir.
Vão sem saber o que há lá, sem saber pra onde vão,
se voltarão pra casa, se é que voltarão.
Amigo, pare e nos dê um conselho, pra onde devemos ir.
Não sei, mas se puder, eu me junto a vocês.
Vamos e não teremos medo.
vamos e não teremos medo!
No vale desceu um lobo de pedra
após um longo caminho para pastar.
Os corvos crocitam, nunca mais,
queimam as palmas das mãos brancas.
Amigo, pare e nos dê um conselho, pra onde devemos ir.
Digo que sou apenas um trovador e mentiroso, e se quiserem, eu vou mentir pra vocês.
Se quiserem, eu vou mentir pra vocês!
As portas da alvorada se abrem.
Portas que vão de lugar nenhum a lugar nenhum.
A porta da pedra ressoa.
E a luz ecoa, a luz se espalha na escuridão.
Se espalha na escuridão.
As rochas e o mar se abrirão.
Portas que vão de lugar nenhum a lugar nenhum.
Quem entrar não se arrependerá.
Os sinos marcam os segundos dos milagres.