Zurivy Monolog Syna Poklopu (Zniceni Vodárny)

Já, Syn Poklopù, rozzuøen do šílenství,
vodárnu srovnám se zemí, jménem mistrù kanvodství.
Já, matku vlastní, však kdo ví zda,
prokouknutou mìl, nikoliv jak pøíbuzní.

Smrt lidem z vodárny!
Smrt i vrchní zrádkyni!
Jen slávu mistrùm z èistírny!

Teï vidíš, otèe, co z ženštiny tvé uzrálo!
Už je to tady, bratøe, tys lezl zrádcùm do zadku!
Jen se dobøe podívej, co s tvojí jímkou provedli!
Musíme držet pospolu, a už není marné snažení!

Ve jménu Satana, rozpoutejme peklo.
Už se v mých pøedstavách rodí šedé výjevy.
Krásné modré nádrže, èím tak rychle èernají?
Není to náhodou odpadní voda?
Mrtvé ryby naházíme do vodárenských objektù.
Už nehodlám dál naslouchat tìm vodárenským blábolùm.
Šedé krysy sežerou zbytky vodárenských konstrukcí.
Pøedpovídám vìènou skázu vodárenské mafii.

Tak jako dávno pøed èasem jsme svatou chátru topily,
stejný konec pøipravíme podvodníkùm z vodárny.
Nelze vìøit nikomu, kdo má tlamu plnou èistoty.
Všechny tyhle bestie èeká voda ze stoky.

Smrt lidem z vodárny!
Smrt i vrchní zrádkyni!
Jen slávu mistrùm z èistírny!

Ze všech stran na vodárnu síla špíny útoèí.
Zhora stavby drtí železné mé poklopy.
Do køišálové vody teèou èistírenské splašky,
Sabotáž to spáchaná ve jménu šedé pravdy.